Nejen ve Warkowě se vzdává hold tabákovému dýmu. I když situace je jiná v tom, že ne cigaretový dým učaroval panu Hynku Hrdliczkovi, nýbrž poctivý kouř jedné z jeho početných dýmek. Pan Hynek zastával zásadu, kdysi vyslovenou nějakým moudrým mužem: „Zatímco kouření cigaret je zlozvyk, kterému člověk podlehne během několika dní, kouření dýmky je umění, jemuž se učí celý život.“

A tak se rodák z Čech upsal dýmkám, fajfkám, lulkám, čibukům, briárkám, pěnovkám, mer-šánkám, gypsovkám nebo kukuřičkám.

Při kouření bral jemně do ruky jejich hlavičky a troubele, zuby si něžně pohrával s jejich ebonitovými náustky a ano, v jeho domku se často rozléhalo chrčení tabákové močky.

Pan Hynek nebyl bohatý, a proto si nechával ze své staré vlasti, z Čech, posílat ty nejlevnější tabáky, o kterých humorně prohlašoval, že jsou vyráběné z řezané slámy. Také slavná česká třídílná dusátka mu čas od času zasílala jeho neprovdaná sestra, nemluvě o kožených váčcích na tabák, které pro něj dokonce sama šila.

V zimě v létě se linul z komína jeho domku temný dým laciných československých tabáků: Tarase Bulby, Bači nebo Nové směsi. Naštěstí byl pan Hynek vyhlášený samotář a jeho jakoby pomačkaný domek stál o samotě, na hony vzdálený od domů jeho fliehlandských sousedů.